Zemědělství, energetika a historie klimatické změny

V průběhu 17. a 18. století začala Evropa procházet zásadními změnami v oblasti zemědělství i energetiky, které později významně ovlivnily – a dodnes ovlivňují – podobu společenského uspořádání i zavedené principy přetváření zemského povrchu (a klimatu): docházelo k ohrazování a záborům půdy, která byla do té doby pojímána jako obecně sdílený statek obhospodařovaný místní komunitou (commons,¹Architektura komunit. Paralelně se rozvíjely efektivnější osevní postupy a šlechtění hospodářských zvířat.²

Energii získanou spalováním uhlí začala na konci 17. století jako první využívat Velká Británie. Na přelomu 19. a 20. století se k uhlí přidala další fosilní paliva – ropa a zemní plyn, jejichž využívání prudce vzrostlo po druhé světové válce během období označovaného jako „velká akcelerace“.³ Spalování fosilních paliv umožnilo zpracování energeticky náročných materiálů, masovou výstavbu, velkorysé vytápění sídel a s tím i intenzivní urbanizaci či postupnou mechanizaci zemědělství. První traktor byl sestrojen v roce 1901 a v roce 1909 chemik Fritz Haber syntetizoval amoniak, čímž položil základ pro průmyslovou výrobu dusíkatých hnojiv. Jejich používání vedlo nejen k výraznému nárůstu zemědělských výnosů, ale také k prudkému růstu světové populace, přičemž globální společnost je na potravinách pěstovaných za podpory syntetických hnojiv závislá dodnes.⁴

Netřeba však připomínat, že emise oxidu uhličitého ze spalování fosilních paliv přispívají ke klimatické změně a dusíkatá hnojiva, která se vyplavují do vodního prostředí, ohrožují biodiverzitu a zdraví ekosystémů. Energetika a zemědělství tak ve světle klimatické krize a dalších environmentálních problémů vyžadují radikální proměnu: v roce 2020 více než 3600 vědců*kyň (z toho přes 200 z ČR) podepsalo výzvu za udržitelné zemědělství v EU.⁵ Dokument upozorňuje, že intenzivní zemědělství (využívající syntetická hnojiva, pesticidy a velké monokulturní plochy) vede ke kritické ztrátě biodiverzity, degradaci půdy a kontaminaci vod. Současně požaduje nápravu v podobě evropské zemědělské politiky, která by podmiňovala investice do zemědělství měřitelnými výsledky (stav vody, půdy, ovzduší, biodiverzity) a aplikovala přísnější ekologická kritéria.

Alternativy k současné zemědělské praxi

Vize udržitelného zemědělství se obvykle vychází z techno-ekonomického přístupu, zaměřeného na produkční efektivitu a technologické inovace, nebo agroekologicko-ruralistického přístupu, který akcentuje environmentální a sociální aspekty.⁶ Ekofarma Probio je příkladem agroekologického přístupu: ekologickému zemědělství se věnuje již od roku 2007 a kromě produkce potravin se zabývá také výzkumem a vzděláváním. Od roku 2011 je součástí spolku Veselá Biofarma, v němž spolupracuje se subjekty jako Sociální podnik Jasan, Czech Organics nebo Kulatý stolek. Své cíle spolek zakládá na třech pilířích udržitelnosti: v environmentálním pilíři jde o podporu biodiverzity, stabilních ekosystémů a ekologické rovnováhy, v sociálním o zachování života na venkově, samozásobení regionu kvalitními potravinami a zaměstnávání místních obyvatel a v ekonomickém o prosperitu, stabilní výnosy a využívání lokálních zdrojů.⁷Architektura komunitZakořeněná architekturaSoběstačná architekturaHostětín

Jako tzv. demonstrační farma je Ekofarma Probio zapojena do dotačního programu Ministerstva zemědělství ČR, jehož cílem je předávání znalostí v rámci udržitelného zemědělství. Zaměřuje se na praktické ukázky udržitelných systémů hospodaření a ochrany půdy s důrazem na zadržování vody v krajině či snižování rizika eroze.⁸ Konkrétně farma pěstuje obiloviny a luskoviny a zabývá se také etickým chovem prasat.⁹

Způsob hospodaření je zde namísto těžké techniky a syntetických prostředků založen na ekosystémových procesech, jež společně podporují úrodnost půdy a potlačují škůdce a plevele. Veselá biofarma se odkazuje k principům smíšeného pěstování (intercropping) popsaného ekozemědělcem Miguelem Altierim: namísto rozlehlých lánů jedné plodiny jsou vedle sebe vysazovány různé druhy rostlin, které se navzájem chrání (stíní si, sdílí živiny, odpuzují škůdce) – fazole a kukuřice si například vzájemně prospívají odpuzováním škodlivého hmyzu.¹⁰

Střídání plodin během let na jednotlivých polích přispívá k doplňování živin v půdě. V agrolesnictví jsou plochy pro pěstování potravin osazovány stromy a keři, které pole chrání před extrémními výkyvy počasí, zlepšují mikroklima a vytvářejí prostor pro přirozené nepřátele škůdců. Zapojení hospodářských zvířat do produkčních ekosystémů či organické obhospodařování půdy (kompostem, mulčováním) dále podporuje efektivnější koloběh živin a biologickou rozmanitost. Součástí přístupu je i péče o okolní krajinu: křoviny či květnaté pásy poskytují útočiště pro predátory škůdců i opylovače a posilují odolnost celého ekosystému.¹¹

Ekofarma Probio uplatňuje některé z těchto principů mimo jiné v rámci projektů aplikovaného výzkumu: ve spolupráci s akademickými a jinými odbornými organizacemi zkoumala např. pěstování pšenice ve směsných kulturách s cílem zlepšit výživu půdy, stabilizovat výnosy a zvýšit kvalitu produkce.¹² V Projektu Hraboš se pak ekofarma podílela na výzkumu možností přírodní regulace populace hraboše polního pomocí rostlinných repelentů.¹³

Z dostupných dokumentů vyplývá, že financování Ekofarmy Probio je z velké části závislé na dotační podpoře.¹⁴ Tato skutečnost není ojedinělá – podle statistik z roku 2020 bylo alespoň částečně dotováno 61,6 % farem organického zemědělství v EU.¹⁵ Údaje ukazují, jak obtížné je cenově konkurovat intenzivnímu průmyslovému zemědělství, jehož produkce je levnější díky rozsahu a nižším nákladům na jednotku. Podpora ekologického zemědělství je přitom klíčová nejen pro zvýšení odolnosti krajiny a ekosystémů tváří v tvář klimatické změně a úbytku biodiverzity, ale i pro zajištění kvalitních a zdravých potravin. Přechod k udržitelnému zemědělství by tak dnes měl být zásadní otázkou lokálních, národních i nadnárodních politik.

Komunitní energetika

Z hlediska udržitelnosti je farma Probio pozoruhodná ještě v jednom směru: na střechách jejího areálu se chystá instalace fotovoltaických panelů energetického družstva. Komunitní energetika představuje alternativní model uspořádání vztahů na trhu s energiemi, kdy se členové energetického společenství podílejí na výrobě a sdílení energie z obnovitelných zdrojů.¹⁶ Nabízí inovativní možnosti výroby, distribuce i spotřeby energie, posiluje aktivní roli místních komunit při rozhodování a řízení zdrojů a zajišťuje nezávislost na velkých společnostech, jejichž energie pochází do velké míry z fosilních paliv. Komunity oproti tomu čerpají energii z obnovitelných zdrojů, a to prostřednictvím solárních panelů, případně v zahraničí pomocí větrných turbín.

Zdola budované energetické iniciativy zaměřené na sdílení energie z obnovitelných zdrojů vznikají v Evropě především v posledních 30 letech. Charakteristické je pro ně řízení občany, přerozdělování zisků v komunitě s důrazem na sociální či environmentální přínosy a aktivní přístup ke zlepšování energetických služeb, ať už jde o výrobu a distribuci energie, vzdělávání, či poradenství.¹⁷ V České republice téma komunitní energetiky rezonuje především v posledních letech: díky iniciativě Unie komunitní energetiky, založené v roce 2021 organizacemi Hnutí Duha a Frank Bold,¹⁸ byly v letech 2023 a 2024 přijaty zásadní novely energetického zákona, které zavedly právo na sdílení energie, registraci energetických společenství či komunitní vlastnictví bateriových úložišť a dobíjecích stanic.¹⁹

Hnutí Duha s Ekofarmou Probio dlouhodobě spolupracuje v oblasti ekologického zemědělství. V roce 2023 bylo založeno Energetické družstvo Hnutí Duha, jehož prvním připravovaným projektem je právě FVE Velké Hostěrádky: solární panely družstva mají být instalovány na střechy hospodářských objektů farmy. Předpokládaný roční objem vyrobené elektřiny má odpovídat spotřebě 14–20 domácností. Realizace projektu se však zdržela, protože současné dotační programy nelze pro komunitní energetiku využít. Rozvoj energetických společenství u nás stále brzdí nedostatečná systémová podpora – legislativní i finanční.²⁰

Družstvo při vyjednávání se správci infrastruktury, výrobci a dodavateli technologií naráží také na technické a administrativní překážky. Sdílení energie v takovém rozsahu zatím v Česku není běžné a všichni zúčastnění se nové legislativě teprve přizpůsobují. To obnáší zavedení odpovídajících technických prvků, úpravy měření spotřeby energie a uzavírání nových smluv a dokumentů.²¹ Spuštění pilotního projektu se tím prodlužuje, důvěra družstva v projekt však stále trvá.

Architektura zdrojů energie

Ekonom Jeremy Rifkin ve své teorii „energetického internetu“ popisuje, že podobně jako internet proměnil sdílení informací, může decentralizovaná energetická síť zásadně změnit způsob, jakým energii vyrábíme a spotřebováváme.²² Každá budova se v tomto pojetí stává malou elektrárnou: energii nejen spotřebovává, ale také vyrábí a sdílí.Soběstačná architekturaArchitektura platforem V zemědělství tento přístup reprezentuje tzv. agrovoltaika, jež kombinuje produkci potravin s konstrukcemi pro FVE panely, které vyrábí energii a zároveň stíní plodiny rostoucí pod nimi.²³ Domy, čtvrti, venkovské usedlosti i pole si tak lze představit jako součást energetických sítí podporujících soběstačnost, spolupráci a odolnost komunit. Může jít o formy hospodaření odkazující k tradici komunitní správy zdrojů (commons), které však vychází z možností současných technologií a životních standardů.

Ekofarma ve Velkých Hostěrádkách ukazuje, jak může toto spojení ekologického zemědělství a komunitní energetiky vypadat v praxi a že spravedlivá transformace nemusí být jen technokratickým přechodem k nízkouhlíkové ekonomice, ale cestou k ochraně životního prostředí, posílení místní ekonomiky a podpory sociální soudržnosti. Hostěrádky se tak mohou stát inspirací pro oživení vylidňujícího se venkova. Místní projekty a iniciativy nicméně ukazují, že v přechodu k udržitelnosti hrají důležitou roli také státní a nadnárodní politiky (a související dotační podpora ekologického zemědělství) a že k systémové změně jsou zapotřebí širší aliance a propojování dílčích občanských iniciativ. Veselá Biofarma a Unie komunitní energetiky o to s úspěchem usilují: stávají se aktéry zasahujícími do struktur systému, ačkoli zůstávají pevně zakořeněné v místních komunitách.

Tento text vznikl díky finanční podpoře Evropské unie prostřednictvím Národního plánu obnovy a MŠMT, a to z projektu Zelená transformace UMPRUM, NPO_UMPRUM_MSMT-2132/2024-4.