Ekologický institut Veronica v obci Hostětín na úpatí Bílých Karpat již téměř 30 let realizuje projekty zaměřené na udržitelné fungování obce. Vychází přitom z lokálních ekosystémů, principů vernakulární architektury i současných technologií. Zároveň se zaměřuje na výzkum a vzdělávání odborné i laické veřejnosti a pořádá kulturní akce orientované na rozvoj místního prostředí a komunity. Kořeny hostětínského projektu sahají až k předrevolučním environmentálním hnutím, zatímco dnes ukazuje cesty, jak uvádět ekologické uvažování do praxe.

Sametová? Spíš ekologická revoluce

Sametová revoluce v roce 1989 vedla k pádu totalitního režimu v Československu. Mezi veřejností je dnes událost vnímána především jako politický zlom, který vedl k nastolení demokracie a svobody. K občanskému odporu proti předlistopadovému zřízení nicméně významně přispělo také silné environmentální hnutí.

V 80. letech v Československu kulminovala kritika stavu životního prostředí, ať už byla řeč o znečištěném ovzduší, degradaci lesních porostů, či negativních dopadech výstavby energetických a vodohospodářských děl nebo dopravních infrastruktur. Tato debata rezonovala mezi různými skupinami obyvatel: zásadními byly tzv. transpirační proudy, tedy šíření expertního vědění mezi širší veřejnost.¹ Organizace jako Československý svaz ochránců přírody (od roku 1979) či Hnutí Brontosaurus (od roku 1974) formovaly komunitu aktivních občanů. V rámci informování veřejnosti pak sehrály důležitou roli také ekologické časopisy jako např. Nika, Ochránce přírody či Veronica, které měly tisíce čtenářů a celostátní dosah. Společná starost o životní prostředí se tak stala jednotícím tématem československé společnosti v odporu proti totalitě.²

Veronica – časopis, ekologická poradna a projekty v Hostětíně

Časopis Veronica byl založen v Brně v roce 1986. Oproti ostatním časopisům pro něj byla charakteristická orientace na filozofickou a sociologickou reflexi vztahu člověka a životního prostředí.³ Na jeho stránkách byla publikována kritika domácí i mezinárodní environmentální politiky,⁴ diskutovaly se zde otázky městské zeleně⁵ či environmentální souvislosti těžby.⁶ Článek Hledání vztahu ke krajině (1988) pak končil citátem z knihy jedné z nejvýraznějších osobností časopisu, Hany Librové:

„Evropané se (až na vzácné výjimky) nedokázali vymanit z utilitárního vztahu ke krajině: buď ji chápali jako výrobní zdroj, nebo jako zrcadlo svých duševních hnutí. Vždy ji však používali. Pokud někdy někdo v Evropě lásku ke krajině našel, byl to vždy ten, kdo dokázal skloubit touhu po poznání přírody (rozum) s úctou k ní.“⁷

I u nás byla tedy před rokem 1989 reflektována problematika moderního chápání přírody jako zdroje a objevovala se zde paradigmata ekologického uvažování, která v mezinárodním odborném diskurzu rezonují dodnesRezervace velkých kopytníků a jež bylo po roce 1989 možné uvádět v místním prostředí do praxe.

Na činnost dodnes fungujícího časopisu navázala v roce 1991 Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Veronica (dnes Ekologický institut Veronica), která od té doby svoje aktivity rozvíjí ve spolupráci s obcí Hostětín.⁸ Hostětín se nachází v Bílých Karpatech, v současné době má asi 240 obyvatel a projekty přispívající k udržitelnému fungování obce realizuje už téměř tři dekády.⁹ Vodu z kanalizace zde filtruje kořenová čistička odpadních vod, vytápění domácností a ohřev vody zajišťuje obecní výtopna na biomasu a solární kolektory. V obci se nachází šetrné veřejné osvětlení, jehož intenzita se odvíjí od dané lokality, čímž dochází k úspoře energie i redukci světelného znečištění. Najdeme zde biomoštárnu či sad s přírodní zahradou a obnovena byla také původní sušárna ovoce z 19. století. V roce 2006 byl v Hostětíně dokončen pasivní dům – budova vzdělávacího Centra Veronica Hostětín – a v roce 2019 byl jeden z místních objektů rekonstruován na obecní bytový dům.¹⁰ Čím to, že se právě v této obci povedlo realizovat takové množství ekologicky orientovaných projektů?

V dlouhodobé perspektivě stojí úspěch Hostětína na zavedené strategické spolupráci mezi ekologicky zaměřenými neziskovými organizacemi (Veronica, Tradice Bílých Karpat, Nadace Partnerství) a veřejnou správou (obecní a krajský úřad, Státní fond životního prostředí).¹¹ Tuto síť aktérů přitom pomáhá upevňovat i architektura a vystavěné prostředí jakožto médium, které „překládá“ expertní vědění do každodenních zkušeností občanů, respektive do konkrétních opatření, jimž lidé rozumějí a důvěřují.¹² V Hostětíně nebyly ekologické projekty prezentovány pouze jako shora plánovaná technická řešení, ale od počátku byly zpřístupněny veřejnosti skrze exkurze, semináře či vzdělávací projekty. Díky tomu došlo k etablování dlouhodobé spolupráce založené na expertním projektovém managementu i participaci obyvatel.¹³ Role jednotlivých aktérů se nicméně liší projekt od projektu, přičemž dobrým příkladem je hned první projekt, který byl v obci iniciován: kořenová čistička odpadních vod.

Čištění odpadních vod

Z důvodu nedostatečné kapacity pro čištění odpadních vod došlo v Hostětíně na počátku 90. let ke stavební uzávěře: obec se nemohla dále rozšiřovat, a řešení tohoto problému se tak pro porevoluční zastupitelstva stalo hlavním úkolem. Většina měst a obcí v západních společnostech využívá už od průmyslové revoluce zejména energeticky poměrně náročné mechanicko-biologické čističky odpadních vod (ČOV). Nadace Partnerství nicméně finančně podpořila vznik nezávislé studie, z níž jako nejvhodnější mechanismus vzešla právě kořenová čistírna,¹⁴ která na rozdíl od standardních čističek zbavuje vodu nečistot pomocí rostlin. Odpadní vody jsou vedeny přes filtrační štěrkové lože osázené mokřadními rostlinami, na jejichž kořenech se nachází anaerobní bakterie, které rozkládají biologické nečistoty. Kořenové čistírny mají nízké provozní náklady, jejich nevýhodou však je, že zabírají poměrně velkou plochu v poměru k objemu vody, kterou zvládnou vyčistit. Proto se využívají spíše v menších měřítkách – u jednotlivých objektů či v malých obcích.¹⁵ Prosadit v té době poměrně neznámou technologii však nebylo jednoduché, a Veronica tak v roce 1994 uspořádala seminář pro pracovníky místních samospráv, který významně přispěl k prosazení realizace projektu: 12. července 1996 byl zahájen zkušební provoz čističky a o rok později byl prodloužen natrvalo.¹⁶

Vytápění a ohřev vody

Energii na vytápění a ohřev vody dodává do hostětínských domácností od roku 2000 výtopna na biomasu. Udržitelnost tohoto řešení stojí na zkrácení dodavatelského řetězce topiva (jde o odřezky dřeva z nedaleké pily) a využití zbytkového materiálu, nikoli pro daný účel vypěstovaného dřeva.¹⁷ Provozovatelem výtopny je obec, která sama stanovuje cenu elektřiny a zisky z energetiky může případně dále investovat. Z důvodu efektivního využívání zdroje běží výtopna po dobu asi šesti chladných měsíců v roce.¹⁸ Kromě výtopny využívá Hostětín pro ohřev vody také solární kolektory (od roku 1997), které komunita obce včetně občanů instalovala svépomocí. Kolektory jsou dnes umístěny na několika domech, včetně moštárny a výtopny.¹⁹ Lokální energetika umožňuje obci snižovat závislost na velkých dodavatelích energie, která navíc pochází v podstatné míře z fosilních paliv, a systém tak přispívá k ekonomické i environmentální udržitelnosti Hostětína.

Pasivní dům

V roce 1998 zakoupila Nadace Veronica v Hostětíně pozemky, a to se záměrem vybudovat zde zázemí pro zaměstnance*kyně ZO ČSOP Veronica, kteří by v obci koordinovali aktivity organizace. Dům měl zároveň poskytovat prostory a ubytovací kapacity pro plánované vzdělávací projekty. Nadace si od začátku kladla za cíl demonstrovat v rámci projektu různé konstrukční i provozní technologie udržitelného stavění a její hostětínské centrum se nakonec stalo první veřejnou stavbou v pasivním standardu na území České republiky.²⁰

Nosné části konstrukce domu jsou postaveny z nepálených cihel, přední (seminární) část budovy je nicméně kvůli požárním předpisům ze železobetonu. Ze stejného důvodu bylo také nutné upustit od kompletní izolace stavby ze slámy, kterou nakonec najdeme pouze pod střechou a v jedné ze stěn. Sláma byla doplněna izolací z minerální vlny, v základech byl použit polystyren. Dispozičně byla stavba orientována tak, aby maximalizovala tepelné zisky ze slunce. Část fasády je proto otevřená velkými prosklenými plochami, které lze za horkých letních dnů zastínit pomocí exteriérových žaluzií.²¹

Pro budovu byla vzhledem k nárokům pasivního standardu důležitá především vzduchotěsnost: okna jsou opatřena trojskly s těžkým plynem, která v budově udrží také teplo produkované počítači, kuchyňskými spotřebiči či lidmi, kteří se v interiéru pohybují. Větrání je zařízeno pomocí rekuperace: vzduch z interiéru odchází ven přes tepelný výměník, který následně ohřívá čerstvý vzduch přicházející do budovy zvenku. V případě nedostatku aktivity v domě lze přitopit pomocí radiátorů napojených na místní výtopnu. V budově se nachází dvojí rozvod vody: jeden rozvádí vodu ze studny, druhý je napojený na nádrž na dešťovou vodu, která se používá pro splachování WC a úklid. Na dodavatele stavby proběhlo veřejné výběrové řízení a do samotné výstavby institut Veronica zapojil řadu lokálních řemeslníků.²²

V souvislosti s pasivním domem je důležité zmínit také činnost Veronicy v oblasti ekologického vzdělávání a výzkumu, která zčásti probíhá právě zde. Organizace se věnuje ekologickému poradenství či expertním analýzám, vydává časopis i odborné publikace a spolupracuje s Katedrou environmentálních studií FSS MU v Brně.²³ Do Centra Veronica Hostětín může člověk může přijet na seminář, Letní školu ochrany klimatu či ovocnářské kurzy, nebo se jen ubytovat a prozkoumat naučné stezky v okolí. Konají se zde také společenské události, jako je jablečná slavnost nebo veganská zabijačka. 

Moštárna, sad a zahrada

Projekt místní moštárny vznikl z podnětu ovocnářů ZO ČSOP Bílé Karpaty. Jejich hlavní motivací byla záchrana různých odrůd jablek z Bílých Karpat, které dnes rostou na stromech v tzv. ukázkovém sadu obklopeném přírodní zahradou. V zahradě se nachází např. vyvýšené bylinné záhony nebo drobná architektura napomáhající rozvoji biodiverzity, jako je hadník, ještěrkovník, budky pro ptáky či včelí úly.²⁴

Když jednatel moštárny Radim Machů popisuje fungování moštárny, zdůrazňuje propojení tří pilířů udržitelnosti: v rámci environmentálního pilíře se jedná především o dodávku jablek od ekologických zemědělců z co možná nejkratší vzdálenosti, které jsou zpracovávány tradičním způsobem, bez dodatečných přísad a filtrace. Mošt je následně stáčen do vratných skleněných lahví. V rámci ekonomického pilíře je zohledněna lokální ekonomická rentabilita (zisky zůstávají v regionu) a sociální pilíř se zaměřuje především na podporu zaměstnanosti v regionu.²⁵

Hostětín a současné ekologické myšlení

Jak již bylo řečeno, hostětínské projekty propojují přírodní vlastnosti ekosystémů a lokálně specifické prvky s novými technologiemi, přičemž fungování dílčích systémů se přizpůsobuje jak ročním obdobím, tak konkrétnímu umístění. Ačkoli se realizace jednotlivých zařízení či staveb neobešla bez kompromisů (např. ve volbě materiálů při stavbě centra) a komplikací (např. při prosazování do té doby nepříliš známé technologie kořenové čističky),²⁶ vývoj obce je příkladem dlouhodobého, postupného učení se, vycházejícího z potřeb a možností místa. Realizace a provoz obecních projektů navíc propojují širokou škálu aktérů – od velkých nadnárodních firem²⁷ přes lokální podnikatele až po nelidské entity, jako jsou anaerobní bakterie čistící odpadní vody. To všechno jsou principy, které rezonují v současném ekologickém myšlení.²⁸ Téma lokálně zakořeněného podnikání se zase objevuje v progresivních ekonomických konceptech a přístupech, jako jsou solidární ekonomiky či ekologická ekonomie obecně.Architektura komunitIntegrovaná architekturaSdílené domy

Jestliže ale před rokem 1989 téma ekologie dokázalo sjednotit veřejnost proti totalitnímu režimu, čím to je, že dnes naopak společnost rozděluje? Důvody mohou být různé: stav životního prostředí se na území ČR od 90. let viditelně zlepšil²⁹ a environmentální problematika se přesunula z veřejné debaty do sféry expertního vědění.³⁰ S rozšířením internetu se navíc stále častěji stává předmětem dezinformačních narativů,³¹ čímž se téma stává složitým a těžko uchopitelným. Zatímco někdo přistupuje ke klimatické změně skrze (odpovědné) spotřebitelské chování (nakupování ekologických výrobků apod.), pro jiné může být téma spojené se strachem o ztrátu práce a důstojného živobytí. Jak tedy komplikovanou problematiku klimatické krize uchopit a propojit ji s každodenním životem?

Příklad Hostětína ukazuje, že obce mohou být médiem, skrze které lze komplexní ekologickou problematiku „překládat“ a uvádět do praxe. Místní projekty vychází z reálných potřeb obyvatel a zároveň se v nich uplatňuje expertní vědění, jsou založeny na participaci obyvatel a podporují lokální ekonomiku. Architektura, obecní infrastruktura i krajinné úpravy pak toto propojení environmentálních, ekonomických a sociálních aspektů udržitelnosti zhmotňují v prostoru: nejsou jen technickými řešeními, ale především nástroji, které z ekologického myšlení dělají srozumitelnou a hmatatelnou součást každodenního života.

Tento text vznikl díky finanční podpoře Evropské unie prostřednictvím Národního plánu obnovy a MŠMT, a to z projektu Zelená transformace UMPRUM, NPO_UMPRUM_MSMT-2132/2024-4.