Na první pohled působí Úvaly zaměnitelně s jinými dobře udržovanými městy menší velikosti. Pěkné dláždění s nízkými obrubníky a stromy zasazené do pestrobarevných záhonů – ověřené prvky kvalitního veřejného prostoru. V druhém plánu se však skrývá ojedinělý příklad komplexní úpravy městské zeleně, který do sebe zahrnuje hned několik dimenzí udržitelnosti. Právě komplexita a promyšlenost projektu z ekonomického, environmentálního i společenského hlediska dělá z Úval dobrý příklad udržitelné proměny města.

Projekt je pozoruhodný už vzhledem k počtu aktérů, kteří do něj byli zapojeni, a to od technických služeb zajišťujících údržbu přes finanční správu až po veřejnost. Díky velké míře podpory občanů a aparátu městské správy se Úvaly i přes změnu politické reprezentace stále řídí koncepčním dokumentem, který udává, jaké plochy zlepšit, upravit a jak se o ně starat.¹

Od koncepce k realizaci

Veřejná zeleň v Úvalech prochází systematickou proměnou od roku 2016. Město se nachází poblíž Prahy a v souvislosti se stupňující se urbanizací čelí poptávce po výstavbě a zvýšenému tlaku ze strany developerů na nové příležitosti. Podle krajinářského architekta Lukáše Štefla tak Úvaly udělaly správné rozhodnutí, když si nechaly zpracovat vizi budoucího vývoje zelené infrastruktury města. Než ateliér Šteflovi tzv. pasport zeleně v roce 2016 vypracoval, nakládalo podle něj město se zelení nekoncepčně. Docházelo sice k výsadbě nových stromů a záhonů květin, ty byly ale z hlediska provozu a umístění nevhodné. Nekoncepční jednání vedlo k nekoncepčním výsledkům.²

Zelenou proměnu Úval iniciovala místní samospráva v čele s dnes již bývalým starostou Petrem Boreckým, který vnímal zástavbu, krajinu i dopravu jako vzájemně propojené prvky městského organismu. V roce 2021 byla pak ateliérem Šteflovi vypracována Studie systému sídelní zeleně (SSSZ; dříve Generel zeleně), strategický dokument obsahující analýzu stávajícího stavu městské zeleně a návrh na její možnou proměnu. SSSZ se tak stala nástrojem pro efektivní správu a rozvoj úvalské vegetace, na jehož základě lze připravovat další dokumenty a realizovat konkrétní úpravy. Ateliér Šteflovi tak dnes stojí za zhruba třiceti zásahy, mezi něž patří rekonstrukce náměstí Arnošta z Pardubic, kde se setkáme s prvky, jako je pěstěné stromořadí či divoké, nízkoúdržbové zasakovací záhony.³ Na fázi samotné proměny, která probíhala posledních devět let, dnes navazuje stejně tak důležitá fáze péče. Správné rozložení energie a prostředků je podle Lukáše Štefla v rámci údržby zásadní. Udržitelnost se v tomto kontextu měří optimálním poměrem mezi investicemi do nových zásahů a investicemi právě do následné péče.

Nesázet vše na jednu kartu

Kvůli probíhající změně klimatu, projevující se zvyšováním teploty a nárůstem sucha, proměňujícím se rozložením srážkového úhrnu, a tedy omezenými zásobami vody, se dokument soustředí na implementaci adaptačních opatření.⁴ Mezi hlavní principy uplatňované v Úvalech patří rozšíření povrchů zadržujících vodu a výsadba vyšší zeleně, která město ochlazuje.

V rámci výsadby nových stromů byl klíčový výběr druhů. Ani druhy, u kterých se dnes předpokládá, že budou vůči klimatické změně rezistentní, nemusí být v budoucnu odolné – s měnícím se klimatem se totiž mění škůdci i choroby. Takový vývoj lze pozorovat už v současnosti: druhy, které bývaly pro naše podmínky typické, jako je jilm nebo jasan, jsou dnes napadány houbami. Vzhledem k tomu, že schopnost stromů se adaptovat nelze jednoznačně předvídat, je důležité „diverzifikovat riziko“ a vysazovat v rámci jednoho území více druhů. Je možné, že v budoucnu budeme na našem území sázet dnes exotické druhy pocházející z jiných oblastí a klimatických podmínek. Stromy prosperující v sušších prostředích, kde se rychleji střídají roční období, mohou být v budoucnu pro česká města vhodnější než typicky středoevropské druhy.⁵

Důležitým pojmem, se kterým se v SSSZ setkáváme, je také „ekologizace péče“, která zahrnuje požadavek využívání lokálních materiálů, snížení přepravních vzdáleností či redukci používání chemických hnojiv.⁶Zakořeněná architektura Na SSSZ navazuje Plán udržovací péče, který specifikuje, jaké konkrétní činnosti se mají v souvislosti s ekologizací vykonávat. Tento dokument však není závazný a není jisté, do jaké míry se město pokyny zpracovatelů řídí.⁷

Levná údržba = dlouhodobé řešení

SSSZ pracuje s pojmem „intenzitních tříd“ udržovací péče, na základě kterých diferencuje plochy veřejné zeleně dle jejich funkce a významu.⁸ Správná kategorizace je podstatná pro nastavení rozsahu péče o vegetační prvky a adekvátní rozložení finančních zdrojů. Strategický dokument dále přichází s termínem „extenzifikace“ udržovací péče, který je důležitý z ekonomického hlediska: proces spočívá ve výměně vegetačních prvků vyžadujících intenzivní péči za nízkoúdržbové alternativy.⁹ Příkladem může být nahrazení trávníkových ploch za extenzivní záhony trvalek na místech, kde trávník není potřeba. Právě ten totiž vyžaduje pravidelnou údržbu, se kterou se pojí vysoké finanční výdaje. Jinými slovy, ekologická udržitelnost je významnou měrou propojena s udržitelností ekonomickou. Ačkoli nové zásahy ve městě představují vyšší vstupní náklady, dlouhodobě se vyplatí – nezatěžují tolik městský rozpočet, a tak je pravděpodobnější, že proměněný stav bude zachován.

Úvaly prošly kvalitní proměnou také díky přístupu autorů koncepce, kteří si uvědomují, že k přechodu k udržitelnějším řešením nelze přistupovat čistě utilitárně. Směřovat k udržitelnosti znamená vnímat rostliny jako skladebné prvky, které ovlivňují podobu a obyvatelnost města a skrze ekosystémové služby navazují vztah s lidmi. Správná volba a kompozice těchto prvků pak přispívají k vůli města – jeho obyvatel i politické reprezentace – o zeleň pečovat.¹⁰

Víc hlav víc ví

V případě proměny Úval bylo vypracování SSSZ financováno ze zdrojů městské samosprávy, část implementační fáze byla však financována z dotačních titulů Ministerstva životního prostředí. Operační program Životní prostředí od roku 2021 poskytuje dotace pro města nejen na realizaci projektů, ale i na vypracování tohoto strategického dokumentu.¹¹ Jedním z cílů programu je „podpora přizpůsobení se změně klimatu, prevence rizika katastrof a odolnosti vůči nim“ a díky dotaci si dnes koncepční dokument nechává vypracovávat stále více měst: například Prostějov, Poděbrady nebo Česká Třebová, ale i ta menší jako Mikulov či Buštěhrad. Mezi městy, která ke zpracování SSSZ přistupují, lze nalézt podobnost v poměru stability a nestability městských ploch.¹² Za stabilní je považována plocha, která díky stavu skladebných prvků plní svůj účel, a u nestabilní plochy je tomu naopak.¹³ Ve fázi zpracování studie bývá u většiny měst poměr 70 % stabilních a 30 % nestabilních ploch, z čehož vyplývá, že s městskou zelení je většinou nakládáno nekoncepčně.¹⁴ Rychlost proměny města pak nezávisí pouze na čase věnovaném plánování a realizaci zásahů jako takových, ale primárně na tom, zda je městská zeleň politickou prioritou.

V případě Úval se proměna stala prioritou zejména díky zapojení více aktérů do procesu její přípravy a implementace. Do pracovní skupiny, která vznikla v průběhu pořizování SSSZ, byl za státní správu zapojen orgán ochrany přírody, který odpovídá například za odstraňování a výsadbu nových rostlin ve městech. Místní samosprávu zastoupila v pracovní skupině správa majetku, správa zeleně, technické služby či odbor investic a rozvoje města. Studie byla také průběžně prezentována veřejnosti. Všichni tito aktéři byli přítomni také při projednávání dokumentu a měli možnost jej připomínkovat. Právě díky zapojení velkého množství aktérů se koncepci daří naplňovat i po několika letech od jejího pořízení, a to i po změně politické reprezentace.

Udržitelná proměna jako proces, ne jednorázové řešení

Transformace veřejné zeleně v Úvalech ukazuje, že proměna městské zeleně není pouze jednorázovou investicí, ale vyžaduje jasně formulovanou strategii, jak pečovat o krajinu s ohledem na změnu klimatu, ekonomickou efektivitu, ekologičnost provozu i potřeby obyvatel. Rozdělením na plochy veřejné zeleně dle jejich funkce a významu cílí Úvaly k trvalé změně, která aby byla udržitelná, musí být i ekonomická. Udržitelná proměna není totiž jen otázkou vize, ale především každodenní praxe.

Úvaly dále ukazují, jak může mezioborová spolupráce a koordinace na úrovni městské samosprávy přispět k udržitelnému a klimaticky odolnému rozvoji města.Odolná architektura Přestože veřejnost byla do procesu zapojena pouze částečně, projekt svědčí o tom, že v hlubší integraci různých typů znalostí a zkušeností tkví velký potenciál. Právě spolupráce s obyvateli na formulaci vizí a přístupu k dlouhodobé péči může být tím, co v budoucnu posílí odolnost města i legitimitu přijatých opatření. Úvaly tak nejsou jen příkladem dobře nastavené zelené strategie, ale i připomínkou toho, že skutečně udržitelná proměna města je vždy procesem sdílené odpovědnosti a zájmu.