Kampus Československé obchodní banky (ČSOB) se nachází v Praze 5 a tvoří ho dva rozsáhlé komplexy budov propojené pěší lávkou. První byl dokončen v roce 2007, a jelikož se nachází na severní straně Radlické ulice, bývá nejčastěji označován jako NHQ (North Headquarters neboli severní ředitelství). Architektonický návrh areálu vznikl v ateliéru Josefa Pleskota a stavba získala v době své realizace řadu ocenění za udržitelnost (zlatá certifikace LEED, ocenění Stavba roku 2007, Best of Realty 2007 aj.).¹

Článek však bude věnován primárně budově SHQ (South Headquarters neboli jižní ředitelství), která byla dokončena v roce 2019. Projekt je dílem kanceláře Chalupa architekti a pyšní se zlatou certifikací LEED Platinum v kategorii New Construction, které dosáhly pouze dvě další budovy v České republice. SHQ přitom drží první příčku v počtu bodů.² Stejně jako technologie tzv. chytré architektury, díky nimž je budova jižního kampusu environmentálně šetrná, je však z hlediska klimatu a životního prostředí důležité také poslání společnosti, která v ní sídlí. A je namístě se ptát, zda a do jaké míry odráží udržitelnost architektury udržitelnost investičního portfolia firmy.

Kontinuita architektonického zadání

Projektová zadání byla v případě obou komplexů ČSOB velmi podobná. Banka požadovala kontextuální architekturu, sociálně orientované prostředí a progresivní stavitelský přístup (jak technologicky, tak ekologicky). Desetiletý rozestup mezi oběma budovami pak ilustroval spíše rozvoj a inovace v udržitelném stavitelství, než že by novější návrh jakkoli přehodnocoval starší – severní – řešení.³ Projekt SHQ byl vypracován v letech 2013–2019 a na akcelerující technologický vývoj dál reagoval i během své realizace mezi lety 2016 a 2019.

Při pohledu na satelitní snímek okolí stanice metra Radlická prozrazují existenci centrály SHQ především atiky (okraje střech), které jako jediné nejsou pokryté vegetací. Jádrem architektonického konceptu je totiž plynulé propojení objektu s přírodou a okolím. Komplex je členěn na sedm nízkopodlažních pavilonů zasazených do svahu Mektových strání a respektujících morfologii terénu a zeleň v přilehlé oblasti. Zelené střechy o rozloze více než 13 000 m² se nachází na každém objektu. Využity jsou primárně intenzivní střechy s vysokou tloušťkou substrátu, která umožňuje růst keřů i menších stromů.⁴ Intenzivní řešení mají velké přínosy pro biodiverzitu, současně však mají vyšší nároky na nosné konstrukce (z důvodů zatížení nasákavou půdou).Dům s mokřadní střechouPavilon environmentálních studií ČZULIKO-Vo V environmentální bilanci řešení je tak třeba reflektovat absorpci oxidu uhličitého fotosyntézou, snižování teploty a vytváření stínu pro práci na jedné straně a zvýšenou spotřebu betonu pro stropní desky na straně druhé. Vizuálnímu výrazu stavby dominují masivní prefabrikované římsy z otloukaného betonu, které jsou – včetně svého vtěleného uhlíku – přimontovány před fasádu. Jednotlivá patra budovy jsou téměř celoprosklená a doplněná dřevěným laťkovým obkladem.

Technologie jako krajina pod povrchem

Z hlediska udržitelnosti provozu je klíčovým prvkem objektu systém vytápění a chlazení. Budovu zásobuje 177 geotermálních vrtů o hloubce 150 m napojených na čtyři kompresorové jednotky. Celková délka vrtů přesahuje 26 km, což z SHQ činí největší systém tohoto druhu v České republice. Vrty během léta akumulují teplo, které se využívá v zimě, kdy se podloží ochlazuje, a následně slouží k chlazení v letních vedrech. Rozsah vrtného pole je dle propagační brožury kalkulován tak, aby pokryl celkovou potřebu energie, a nebylo tak třeba záložního kotle (např. na plyn).⁵

Přenos tepla v budově je zajištěn sálavými systémy zabudovanými ve stropních konstrukcích a povrchovými sálavými panely.⁶ K ochlazování interiéru se využívá cyklus den–noc, kdy se během noci přivádí do budovy chladný vzduch, což podporuje i orientace objektu vůči silnému západnímu větru. Výhodou je rovněž absence vypouštění přebytečného tepla do okolí, jak je běžné u klasických klimatizačních jednotek.

Budova sama o sobě generuje značné množství tepla vzhledem k vysoké koncentraci lidí a techniky, proto je během tropických dnů nutná součinnost hybridních chladicích věží.⁷ Za inovativní je možné označit též napojení SHQ na její technologicky méně vyspělou sestru: NHQ vyrábí teplo v plynové kotelně, díky integraci s SHQ a jejím vrtným polem je však kotelna téměř nevyužívaná.⁸

Meze dokonalého řešení?

Využití geotermálních vrtů je bezpochyby vítanou, environmentálně šetrnější alternativou tradičního vytápění, která snižuje závislost na fosilních zdrojích energie. Je nicméně otázka, jaké má uplatnění této technologie ve větším měřítku limity: výzkumná dvojice Alessandro Casasso a Rajandrea Sethi z Polytechnické univerzity v Turíně upozorňuje například na to, že vysoká koncentrace vrtů může tepelně ovlivňovat půdu (riziko přehřátí či podchlazení podzemí) a vyústit v pokles účinnosti systému a degradaci ekosystému.⁹ Studie zmiňuje, že vrty je třeba umisťovat s minimálním odstupem 10–20 m v závislosti na geologických podmínkách (větší rozestupy se doporučují v případě vyššího výkonu či delšího provozního horizontu), což představuje problém především v případě menších městských parcel.¹⁰

Další důležitou proměnnou je počet vrtů na hektar, přičemž k tepelné interferenci dochází při více než 50 vrtech na hektar. Plocha objektu SHQ vychází podle výměry na serveru Mapy.cz zhruba na 2,5 ha, a hustota je tak o 21 vrtů na hektar vyšší než doporučené maximum. Dle informací na Archiwebu je nicméně plocha pozemku 3,4 ha – podle této informace je tedy hustota vyšší pouze o 2 vrty na hektar. Výkres vrtného pole není veřejně dostupný, a výpočty tak nelze ověřit, je však zřejmé, že návrhu předcházela pečlivá příprava a testování.¹¹ Aniž bychom tedy kritiku směřovali konkrétně k realizaci SHQ, je namístě zvažovat limity podobných řešení: odborné studie se shodují, že vrtná pole je třeba na městské úrovni strategicky regulovat a integrovat s modro-zelenými infrastrukturami.¹² Vedle plánování a škálování těchto zařízení je pak vhodné zabývat se také životností celého systému a způsobem nakládání s jeho pozůstatky po skončení provozu.

Voda, světlo a lidé uvnitř

K regulaci vysokých teplot přispívají zelené střechy každého pavilonu (mix intenzivních a extenzivních ploch). Jejich působnost snižuje výskyt tepelného ostrova¹³ a umožňuje budově zachycovat dešťovou vodu. Komplex je vybaven akumulačními a retenčními nádržemi, přičemž upravená dešťová voda je v objektu opětovně využívána. Dle certifikace LEED Platinum tak SHQ ušetří 47 % pitné vody (zatímco centrála NHQ pouze 14 %).¹⁴

Systém budovy je navržen a spravován pomocí technologie BIM, která stojí za 74% úsporou energie. High-tech klimatická architektura Omezování spotřeby napomáhají též soustavy automaticky řízených vnějších stínidel, která jsou pohyblivá a přizpůsobují se aktuálním potřebám. Veškerá skla jsou tepelně i zvukově izolační trojskla. Vnitřní osvětlení komplexu je řízeno čidly světelných diod.

Otázkou nicméně zůstává, zda je vhodné maximalizovat míru denního světla prostřednictvím rozsáhlých skleněných ploch, které v součtu činí 6871 m². Takové řešení sice podporuje kontakt s přírodou, avšak zvyšuje přehřívání v létě, tepelné ztráty v zimě, a tím i uhlíkovou stopu stavby.¹⁵ Prosklení až k podlaze nezvyšuje kvalitu denního osvětlení kanceláře ve výšce desky stolu, kde je v kancelářské budově potřeba a kde se dle normy měří.¹⁶ Dle specialisty na technologie a zařízení budov Jana Žemličky, který se v ČSOB podílí na regulaci technologických systémů, uživatelé*ky budovy v době deště či sněžení pociťují větší chlad, i když objektivně je teplota uvnitř stejná – proto musí teplotu v tu chvíli zvyšovat.¹⁷

Pochybnosti vzbuzuje také volba materiálů: konstrukce budovy je založená na kombinaci skla a betonu, jejíž environmentální dopad je třeba brát v potaz. Beton, jehož uhlíková stopa tvoří dle dostupných dat 8 % globálních emisí CO₂,¹⁸ se přitom v případě SHQ nenachází pouze ve stropních deskách, nosné konstrukci a prefabrikovaných římsách na fasádě, ale také v masivních základech objektu. Sklo je rovněž uhlíkově náročné – pro jeho výrobu jsou třeba vysoké teploty, jichž je dosahováno spalováním plynu. Přestože se sklářské výrobní technologie zdokonalují a emise díky tomu postupně klesají, stále nejsou nezanedbatelné.¹⁹ Oproti tomu dřevo, pochází-li z lokálních lesů a jsou-li dodržovány zásady udržitelného lesního hospodářství, může mít dokonce pozitivní uhlíkovou stopu, vzhledem k tomu, kolik oxidu uhličitého stromy za život uloží.²⁰ Pomyslné „třetí ředitelství“ by tak užitím dřeva jako hlavního stavebního materiálu nastavilo zcela novou laťku udržitelnosti konstrukce.Klimaticky neutrální architektura

Infrastruktury pohybu

Lze ocenit, že je kampus ČSOB snadno dostupný městskou veřejnou dopravou (metro, tramvaj, autobus), a to i přesto, že se nachází mimo centrum a cesta k němu zpravidla zabere více než 15 minut.²¹ Brožura uvádí, že v budově může pracovat až 1600 zaměstnanců*kyň,²² a důkladné promyšlení jejich každodenní dopravy na pracoviště je tak zcela zásadní. A ačkoliv je podzemní parkoviště vybaveno 10 stanicemi pro nabíjení elektromobilů, 5 stanicemi pro nabíjení elektrokol a 100 místy v kolárně, je nízkoemisní mód dopravy zajištěn pouze pro 7,2 % zaměstnaných. Je zřejmé, že ostatní zaměstnaní nejezdí pouze auty se spalovacími motory (celkový počet stání je dle odhadu z půdorysu 590), ale také veřejnou dopravu. Není však jasné, zda je tato možnost firmou podporována nebo upřednostňována oproti dopravě osobním automobilem. Ta je totiž automaticky zvýhodněna bezplatným parkovacím stáním.²³

Udržitelnost bankovního sektoru

O architektuře je třeba uvažovat i v souvislosti s tím, čemu slouží, a je-li budova hodnocena z hlediska udržitelnosti jako excelentní (respektive „platinová“), není od věci zabývat se činností firmy, která v ní sídlí. I v bankovnictví je totiž možné sledovat vzrůstající trend greenwashingu, tedy klamavých marketingových praktik, které prezentují produkty, služby či strategie společností jako udržitelné, přestože to neodpovídá realitě.²⁴ Konkrétně banky často půjčují či investují peníze do projektů, které přímo ovlivňují klima, ať už pozitivně (investice do obnovitelných zdrojů energie), nebo negativně (investice do ropy a uhlí).

ČSOB vyšla z hodnocení osmi českých bank v roce 2021 nejlépe: podle zjištění organizace Greenpeace odmítá půjčovat peníze na nové či stávající uhelné projekty, má dostatečné klimatické cíle a komunikuje o klimatické krizi v českém jazyce.²⁵ Stejně tak je ve zprávě poměrně pozitivně referováno o skupině KBC, jíž je ČSOB součástí. Ta si klade za cíl do roku 2030 zcela opustit uhelný sektor a snížit emise skleníkových plynů související s její úvěrovou a pojišťovací činností o 80 % (strategie nezahrnuje investiční fondy klientely). S plánem nové udržitelné politiky (Energy Credit Policy) přišla KBC již v září 2016.²⁶ Česká republika byla tehdy jedinou zemí, které byla udělena výjimka pro uhelné těžební a energetické společnosti, a to kvůli 40% závislosti českých domácností na centrálním vytápění využívajícím energii z uhlí.²⁷ Doložka umožňovala dočasné financování těchto infrastruktur do roku 2050, protesty Greenpeace a aktivistický tlak však vedly ke zkrácení této lhůty k roku 2021. Objekt SHQ je tak možné interpretovat jako odrazový můstek pro novou éru čistého bankovnictví. Chceme-li totiž směřovat k udržitelnosti, měla by jít environmentálně šetrná výstavba ruku v ruce s dlouhodobě životaschopnými modely podnikání.