Rozšíření lodžií panelového domu v pražské Hostivaři realizované studiem re:architekti ukazuje, že i zdánlivě malý zásah může zásadně zlepšit kvalitu bydlení a zvýšit hodnotu bytového domu. Projekt iniciovaný předsedkyní místního společenství vlastníků jednotek (SVJ) dokládá, že udržitelnost nemusí být pouze otázkou energetické bilance, ale také komfortu, estetiky a prodloužení životnosti stávající zástavby. Zároveň otevírá otázku, jak v českém prostředí dosáhnout konsenzu v rámci SVJ a jakou roli v tom mohou hrát architekti*ky.

Panelový dům s 16 bytovými jednotkami na adrese Kobylákova 815 a 816 v Praze 10 byl navržen v roce 1967 a kolaudován o Vánocích 1969. Předsedkyně SVJ, Jarmila Ditrychová, se do pracného kolektivního procesu zlepšování kvality bydlení pustila na základě své zkušenosti z cest do zahraničí. Po zahájení spolupráce s architekty byla nejprve zvažována střešní nástavba, rozšíření bytů, doplnění výtahu, či dokonce komplexní rekonstrukce.¹ Kvůli vlastnické struktuře SVJ a právním limitům však nebylo možné rozsáhlejší stavební zásahy realizovat.²

Výsledkem mnohaměsíčních jednání byla citlivá úprava: původní úzké lodžie (1,1 m) byly rozšířeny na 2 m pomocí ocelové konzolové konstrukce, která zároveň umožňuje statickou sanaci spojů mezi panely. Nová lodžie v každém bytě nahradila dvě menší, čímž se plocha bytů zvětšila o cca 7 m².³ Obyvatelstvo domu tak získalo nejen nové lodžie, ale také vyšší komfort – a to za náklady odpovídající úsporám na energiích. Dům totiž nejprve investoval do nové kotelny, díky níž se snížily náklady na plyn. Poplatky však SVJ ponechalo ve stejné výši a z přebytků následně financovalo rekonstrukci,⁴ jejíž cena vyšla celkem na 5 milionů korun.⁵ Nové konstrukce jsou opatřeny protipožárním nástřikem, ocelové prvky jsou žárově zinkované, stropy nad rozšířenou částí tvoří ocelobeton a podlahy jsou z modřínového dřeva nebo dřevoplastu. Celý systém je připraven pro případné dodatečné zasklení.⁶

Paralely k tomuto přístupu můžeme najít i v zahraničí. Francouzské studio Lacaton & Vassal spolu s Frédéricem Druotem a Christophem Hutinem získalo například v roce 2019 Evropskou cenu za současnou architekturu za projekt Transformation of 530 Dwellings – Grand Parc Bordeaux. Ve spolupráci s veřejným bytovým fondem AQUITANIS dokázali architekti*ky komplexně renovovat tři velké bytové domy z poválečné éry, a to s rozpočtem 50 000 eur na byt. Rekonstrukce se obešla bez zvýšení nájmů stávajícím nájemníkům a bez vystěhování obyvatel v průběhu stavebních prací.⁷

Příkladem z Berlína je revitalizace bytového komplexu Nettelbeckplatz ze 70. let vlastněného jedním z nejstarších a největších bytových družstev ve městě, který se v době před rekonstrukcí potýkal se značnými sociálními problémy. V úzké spolupráci s místními obyvateli*kami proměnilo architektonické studio tafkaoo dispozice zdejších bytů a rozšířilo je o sdílené prostory, jako je knihovna, prádelna, kulečníková herna či tělocvična. Výsledkem je oceňované mezigenerační a energeticky úsporné a cenově dostupné bydlení.⁸ Iniciativa Za bydlení

Renovace začíná u lidí, ne u plánů

Proces vyjednávání o úpravách bytových domů nicméně není jednoduchý. V případě hostivařské rekonstrukce byla klíčová role předsedkyně SVJ Jarmily Ditrychové, která se díky svému proaktivnímu přístupu stala neformální ambasadorkou projektu: svolávala a vedla schůzky, přesvědčovala sousedy a vytvářela most mezi architekty a vlastníky. Mezi vlastníky však docházelo k neshodám, a k získání potřebné většiny hlasů tak bylo zapotřebí opakovaných a nesnadných jednání.⁹

Facilitátory se nicméně stali také samotní architekti, kteří se neomezili pouze na návrh stavebního řešení, ale společně s předsedkyní organizovali prezentace návrhových variant přímo na schůzích, vedli diskuse a umožnili obyvatelům individuálně specifikovat detaily jako např. typ podlahy nebo způsob úpravy parapetů. „Myslím, že i proto nás ocenila porota České ceny za architekturu 2023,“ podotýká architekt Vojtěch Ružbatský, „viděla, že to nebyla jen estetická nebo technická úprava, ale práce s velmi složitým tématem – koordinace mnoha zájmů, hledání kompromisu a postupné získávání důvěry lidí.“¹⁰

Společenství vlastníků jednotek existují v různých formách napříč Evropou a v případě rekonstrukcí všude čelí stejným výzvám: jak sladit odlišné zájmy či představy vlastníků a jak zajistit financování projektů. Právní struktura společenství a dostupnost veřejné podpory se mohou v různých zemích lišit, povětšinou však platí, že rozhoduje lidský faktor a schopnost komunikovat. Protichůdné individuální zájmy mohou přitom zabrzdit i návrhy, které jsou z hlediska kolektivu i životního prostředí racionální a smysluplné.¹¹ Cestou může být využití podpůrných nástrojů pro rozhodování (včetně zapojení facilitátora), které mohou výrazně zkrátit čas potřebný k dosažení konsenzu.

Slibnou inovací jsou v této souvislosti platformy typu One-Stop Shop (OSS), tedy integrované služby zahrnující technické poradenství, finanční plánování, právní podporu i koordinaci stavebních prací. Tyto platformy, které klienty provází projekty od fáze návrhu až po dokončení realizace, mohou výrazně podpořit navyšování míry renovací, a tedy plnění ambicí iniciativ, jako je evropská Renovační vlna.¹² Re-architektura Tím, že jsou OSS mnohdy podporovány z evropských nebo jiných veřejných zdrojů a pomáhají vlastníkům zajišťovat financování projektů, mohou také přispět k dostupnosti kvalitního bydlení a ke snižování energetické chudoby.¹³

Škálování dobrých řešení

S vizí, že by se hostivařský projekt mohl stát inspirací pro obyvatelstvo dalších panelových domů, si re-architekti nechali svůj návrh zapsat jako užitný vzor. „Doufali jsme, že se nám ozvou další SVJ nebo vlastníci, kteří budou chtít podobný projekt realizovat,“ říká Ružbatský. Dosud se však studiu ozval pouze jeden zájemce, který navíc v záměru dál nepokračoval.¹⁴

Ani u zdařilých a oceňovaných řešení tedy není jejich opakovatelnost samozřejmá. Jak již bylo řečeno, bariérou pro škálování podobných projektů není jen financování či technické podmínky, ale i organizační a psychologické faktory: od složité dynamiky uvnitř společenství vlastníků přes obavu z neznámého až po nedostatek institucí, firem či platforem, které by osvědčené postupy šířily a adaptovaly pro konkrétní situace. Na evropské úrovni se diskuse o bydlení soustředí spíše na obecnější témata, jako je růst nákladů na bydlení, nedostatek dostupného bydlení, nízká energetická účinnost budov či přelidněnost měst.¹⁵ Jakkoli jsou však strukturální řešení těchto problémů zásadní, je třeba všemi dostupnými prostředky podporovat akceschopnost drobných kolektivů, jako jsou právě společenství vlastníků, bez nichž během příštích 25 let jen těžko dosáhneme nulových emisí evropského stavebního fondu. Klimaticky neutrální architektura

Úspěch hostivařského projektu byl podmíněn kombinací architektonického know-how, dlouhodobé trpělivosti a silné interní lídryně. Rozšíření lodžií sice neproměnilo strukturu komunitních vztahů, bezesporu však posílilo vztah obyvatel k domu, a projekt tak ukazuje, že architektonický zásah nemusí být velký, aby měl významný dopad. V českém prostředí, kde téměř třetina obyvatel žije v panelových domech,¹⁶ představuje tato realizace inspirativní příklad, jak pracovat s existující zástavbou, zachovat identitu místa a současně zlepšit kvalitu bydlení.