Stavebnictví dnes celosvětově odpovídá za zhruba 34 % produkce skleníkových plynů, a proto je dekarbonizace tohoto odvětví zásadní.¹Klimaticky neutrální architektura Nadějeplným řešením je v tomto kontextu využívání dřeva – materiálu, který je v našich podmínkách hluboce zakořeněný, a stal se tak jedním z úběžníků evropského směřování k uhlíkové neutralitě.² Ve srovnání s Českem je nicméně řada zemí v implementaci dřeva do běžné výstavby mnohem dál.³

Dřevo je obecně považováno za udržitelnější než beton nebo cihla, neboť lesy představují jeden z hlavních globálních zásobníků uhlíku (carbon sink).⁴ S postupující změnou klimatu se však schopnost lesů zachycovat oxid uhličitý (CO₂) – a tedy zmírňovat klimatickou změnu – může snižovat, a to z důvodu extrémního počasí, vzrůstajícího rizika požárů či extraktivistického lesního hospodářství.⁵ Životní cyklus dřevěných produktů navíc může být relativně krátký, a dlouhodobé uložení uhlíku je tak nejisté.⁶ Abychom dřevu porozuměli lépe, musíme se vydat dál a hlouběji – do lesa.

Vysadit strom, sklidit dům

Firma Kloboucká lesní si v roce 2022 nechala postavit nové sídlo podle návrhu studia Mjolk. Dnes jde o nejvyšší dřevostavbu v Česku: její hřeben dosahuje výšky 18 m a má tři nadzemní podlaží.⁷ Sídlo se nachází v areálu společnosti na okraji města Brumov-Bylnice na Moravě. 

Nosnou konstrukci budovy tvoří lepené BSH profily (z německého Brettschichtholz, v překladu lamelové dřevo; častěji se nicméně setkáváme s anglickým termínem CLT – cross laminated timber) z beskydských smrků vyrobené kousek od místa stavby. Většina dřeva pochází z tamních lesů.⁸ Ve dvou spodních podlažích se nachází administrativa, vrchní patro je flexibilní: lze zde pořádat větší akce, jako jsou promítání a koncerty, a má sloužit nejen zaměstnancům, ale hlavně tamní obci. Celou stavbu kryje „klobouk“ – obrovská sedlová střecha pokrytá z jižní strany solárními panely, které ukládají energii do bateriových úložišť. Množství získané energie přesahuje potřeby provozu administrativy, a nadbytek je tak používán i pro výrobní provoz a pokrývá 20 % spotřeby celého areálu.⁹ Hospodaření s dešťovou vodou je netradiční: místo aby dešťová voda směřovala rovnou do podzemních retenčních nádržích, stéká do podlouhlých jezírek, která mají stavbu v létě ochlazovat. Následně voda putuje do podzemní retence a je opětovně používána v provozu. Vodní hladina jezírek navíc funguje jako zrcadlo odrážející sluneční svit, čímž se do interiéru v přízemí dostává víc světla. Zdrojem vytápění je centrální kotelna, ve které je jako palivo využívána dřevní štěpka – vedlejší produkt firmy.¹⁰

Dřevo jako uhlíkové úložiště

Kloboucká lesní je nejen producentem široké škály stavebního materiálu ze dřeva, ale sama také vlastní lesy, o které se stará a z nichž dřevo odebírá. Společnost zajišťuje celý segment životního cyklu „od kolébky po bránu“ (cradle to gate), a má tak přehled o každém kroku procesu od výsadby stromu po zpracování produktu.¹¹ Princip slučování více fází výroby umožňuje mimo jiné zkracovat přepravní vzdálenosti – samotná fáze přepravy může tvořit 1,7 % až 35 % emisí skleníkových plynů v průběhu životního cyklu výrobku.¹²

Dřevo vnímáme jako udržitelný stavební materiál: stromy díky fotosyntéze pohlcují CO₂, a ačkoli o tuto funkci dřevo přichází, jakmile je strom pokácen, veškerý oxid uhličitý, který během svého života zachytí, je v něm stále uložený. Ať už jde o papír, dřevěnou židli, nebo roubenku, všechny tyto produkty jsou úložišti CO₂. K jeho opětovnému vypuštění do ovzduší dochází až v okamžiku konce života produktu, tedy jeho zetlením na skládce nebo spálením. Uplatnění dřeva ve stavebnictví je tak logickým krokem, jak zajistit uložení oxidu uhličitého na co nejdelší dobu – stavba ze dřeva má delší životnost než dřevěná židle, a CO₂ tak uchová déle.

Sídlo Kloboucké lesní je příkladem této snahy, přičemž životní cyklus stavebních prvků se pokouší prodloužit nad rámec života stavby jako takové. Budova je navržena jako stavebnice, kterou lze v případě potřeby rozložit a složit na jiném místě. Zůstalo by pouze železobetonové schodiště a základy domu. Tento aspekt projektu je důležitý, protože právě složitost dekonstrukce dřevostaveb často vede k nízké míře recyklace materiálu.¹³ V odborné literatuře se v souvislosti s prodlužováním životnosti dřevěného materiálu objevuje termín „kaskádování“. Jedná se o strategii, která směřuje od opětovného využití (reuse) přes recyklaci (např. využití materiálu jako plniva kompozitních materiálů) až ke konečnému energetickému využití spálením dřeva. V mezním případě se závěrečným stupněm kaskády stává uložení na skládku.¹⁴ Spálením či zetlením na skládce pak život dřeva končí a oxid uhličitý je vypuštěn zpět do atmosféry. Proto je zásadní dřevostavby navrhovat právě tak, jak je tomu u Kloboucké lesní: v projektech je třeba počítat s možností demontáže a znovupoužitím stavebních prvků. Skládka by měla být po sekundárním zpracování vždy až krajní možností.

Výzvy a rizika růstu dřevařského průmyslu

Česko se v roce 2020 přihlásilo k Zelené dohodě pro Evropu, která si za jeden ze svých cílů klade, aby „konstrukční řešení nových i renovovaných budov bylo ve všech fázích v souladu s potřebami oběhového hospodářství.“¹⁵ Dřevo lze považovat za cirkulární materiál, ale pouze za předpokladu, že celkový proces získávání dřeva splňuje parametry udržitelného hospodářství.¹⁶

Co to přesně znamená? V globálním měřítku jsou lesy pro sekvestraci uhlíku klíčové. Celosvětově je téměř 45 % uhlíku v lesních ekosystémech poutáno v půdě, pokud však dřevo pochází z monokulturních lesů – typických pro střední Evropu –, schopnost půdy sloužit jako rezervoár uhlíku se snižuje.¹⁷ Ke snižování objemu CO₂ zadrženého v půdě přispívají dále holoseče, jimiž se v Česku těží většina dřeva. Holoseč zasahuje do fungování ekosystému, snižuje biologickou rozmanitost a narušuje celkovou stabilitu krajiny.¹⁸ Jinými slovy, způsob hospodaření významně ovlivňuje ekologičnost dřeva, respektive pozitivní i negativní dopady jeho produkce. Společnost Kloboucká lesní podmínky udržitelného lesního hospodářství splňuje: v roce 2023 jí byla udělena certifikace PEFC, která vyhodnocuje, zda lze dřevo z daného zdroje považovat za ekologicky obnovitelnou surovinu.¹⁹

Využívání dřeva v českém stavebnictví narůstá, místní produkce materiálu vzrostla mezi lety 2000 a 2020 o 125 % a dá se předpokládat, že v souvislosti s novou legislativou umožňující výstavbu vyšších dřevostaveb se bude český dřevařský průmysl dále rozvíjet.²⁰ Zalesnění se v důsledku sílící poptávky po dřevu zvyšuje i na evropské úrovni, přičemž o 44 % se zvětšila i velikost sečí.²¹ Jak víme, čím větší seč, tím nižší schopnost pohlcovat uhlík, k čemuž přispívá také rychlá výměna stromů v hospodářských lesích: v případě boreálních lesů se například schopnost ekosystému poutat CO₂ obnovuje až dvacet let od těžby.²² Nově vysazené stromy navíc nejsou schopny vázat uhlík tak efektivně jako již vzrostlé stromy.²³

Nicméně, nehledě na to, jestli objem CO₂ uloženého ve dřevě bereme v potaz, stále platí, že negativní vliv tohoto stavebního materiálu na klima je podstatně nižší než v případě betonu či oceli.²⁴ Komparativní studie stavebních materiálů z roku 2024 ukázala, že potenciál globálního oteplování (Global Warming Potential, GWP) dřevostaveb je o 39–51 % nižší než GWP betonových staveb a o 28–34 % nižší než GWP rámových staveb z oceli. A to i bez započítání biogenního uhlíku, který se v dřevostavbách ukládá.²⁵ 

Nově se prosazující alternativou k betonu i k masivnímu dřevu jsou pak hybridní konstrukce dřevo-beton. Kvůli nižší odolnosti dřeva v tlaku se efektivita dřeva se stoupající zátěží snižuje, a pro splnění stavebních norem je tak nutné dřevěnou konstrukci naddimenzovat. GWP hybridních stěn je proto při velké zátěži nižší, než pokud by tytéž stěny byly čistě ze dřeva. Hybridní stěny využívají menší množství dřeva i betonu než stěny čistě dřevěné či betonové, a u vyšších staveb tak může být hybridní konstrukce dobrou volbou i z hlediska udržitelnosti.²⁶ Čistě dřevěné konstrukce však vyhrávají v efektivitě a rychlosti montáže, a to díky absenci mokrých procesů a velké míře prefabrikace.

Spotřeba zůstane spotřebou aneb reduce, refuse, rethink

Administrativní budova Kloboucké lesní byla postavena tak, aby firmu reprezentovala a manifestovala její hodnoty. Vznikla demontovatelná dřevostavba z materiálů vlastní výroby splňující principy udržitelného hospodářství, která vyrábí vlastní energii a disponuje prostorem pro setkávání obyvatel obce. Lepší strategii si vzhledem k oboru podnikání společnosti ani nelze představit.

Neměli bychom však podléhat představě, že dřevostavby jsou absolutním řešením neudržitelnosti stavebního průmyslu a že je možné stavět ve stejném tempu a rozsahu jako doposud, nahradíme-li dřevem cihlu nebo beton. Dřevostavby se v současnosti stávají populárním nástrojem developerů, jak naplnit korporátní cíle ESG.²⁷ Aby však nešlo o plytký greenwashing, měli by se investoři zajímat o původ dřeva, možnosti demontáže či druh použitého lepidla.

Dopad stavebnictví na životní prostředí zároveň nejefektivněji snížíme omezením intenzity výstavby jako takové. Mezi principy cirkulární ekonomiky je tak třeba počítat nejen reduce, reuse, recycle a recover, ale také refuse a rethink. A v neposlední řadě bychom vedle udržitelných hospodářských lesů měli podporovat také bezzásahové lesy, které sice nevytváří takové množství pracovních příležitostí a nemají bezprostřední vliv na ekonomický růst, zato ale zajišťují maximální míru pohlcování uhlíku, vytváří podmínky pro vysokou biologickou rozmanitost a zadržují vodu v krajině – tedy procesy a funkce, které jsou pro obyvatelnost planety klíčové.²⁸